My ženy jsme nÄ›kdy opravdu hodnÄ› složité, nÄ›kdy je složité nás pochopit, ale já se vůbec v tom nedivÃm, protože když kolikrát se bavÃm s muži a nebo jenom tak s kamarády Äi s bratrem, tak si Å™Ãkám, že i pánové nÄ›kdy jsou opravdu hodnÄ› složità a že nÄ›kdy trvá, než je nÄ›kdo pochopÃ. Proto nechápu, jak se nÄ›kdy pánové mohou hádat jenom kvůli tomu, že jeden fotbalový tým vyhrál a ten druhý fotbalový tým prohrál. Jak může nÄ›kdo být takhle opravdu hodnÄ› naÅ¡tvaný?
VždyÅ¥ sami vÃte, jak se pánové tÅ™eba dokážà pÄ›knÄ› pořádnÄ› rozzuÅ™it, tÅ™eba když jsou na nÄ›jakém fotbalovém zápasu na stadionu a potom jejich oblÃbený tým prohraje. Je to opravdu až k nevÃÅ™e. MÄ› to nÄ›kdy pÅ™ijde, že by to byla jenom jako nÄ›jaká malá válka mezi fanouÅ¡ky. To my, ženy jsme úplnÄ› jiné. Já si myslÃm, že my ženy, když se tÅ™eba koukáme na náš oblÃbený basketbal, tak my vůbec se potom nikde po zápase neporveme. NevÃm jak vy, ale já se svými kamarádkami a se zbytkem rodiny máme opravdu moc rády basketbal, hlavnÄ› my ženy, a proto chodÃme skoro na každé turnajové zápasy v basketbalu. Nás to bavà a vždycky si u toho odpoÄineme a také hodnÄ› fandÃme.
A já si myslÃm, že je to také zdravé pro naÅ¡e tÄ›lo, když pořádnÄ› zažije adrenalin. NicménÄ› my ženy, když tÅ™eba prohraje náš klub a nebo náš tým, tak rozhodnÄ› takhle nenadáváme. JednoduÅ¡e si prostÄ› Å™ekneme, bohužel se to stalo a že pÅ™ÃÅ¡tÄ› to bude lepÅ¡Ã. Jde vidÄ›t, že ženy jsou vÃce empatické a také majà lepÅ¡Ã nervy než pánové. Mužům jednoduÅ¡e asi rupnou nervy rychleji než nám ženám. Proto jsem ráda, že jsem spÃÅ¡e takový flegmatik, ženy jsou spÃÅ¡e v klidu a že mÄ› jenom tak nÄ›co nerozhodÃ. To naproti tomu můj bratr a můj otec jsou straÅ¡nà cholerici, takže bych je opravdu nechtÄ›la vidÄ›t, kdyby se tÅ™eba pÅ™ipletli do nÄ›jaké hádky a nebo rvaÄky, kdyby jeÅ¡tÄ› tÅ™eba byli naÅ¡tvanÃ, že tÅ™eba jejich oblÃbený fotbalový klub prohrál. Já vÃm, že za to nemohou, že cholerik je prostÄ› cholerik, ale mÄ›li by se také lidi takhle krotit.